SAMA NA ŠTĚDRÝ DEN, zdobím stromeček a třídím si myšlenky

píše se 24.12.2024 …

… “Ahoj, jmenuji se Veronika, 30 let mi už dávno není a do důchodu mám také ještě daleko! Žiji už 4 roky sama, se svým starým psem, senilní kočkou a kocourem. Nemám žádný majetek, za to dluhů mám požehnaně. Ale nestěžuju si, mám kde bydlet, mám co jíst, ale svoji práci každým dnem, čím dál tím více, nenávidím. 

A můj život je všechno, jenom ne šťastný a už vůbec ne naplněný. A tak se nacházím ve fázi svého života, kdy to už takto dál nejde, cítím, že se něco musí stát, že něco musím změnit, protože se sama sobě vzdaluju a vůbec nemám pocit, že bych žila. Spíše jako kdybych umírala za živa!

No jo, ale jakou změnu vlastně potřebuju? Co teda v tom živote vlastně chci? A jak toho hodlám dosáhnout, abych se toho vůbec dožila? 

Toť otázka. Každopádně jdu do toho, a vás na tu cestu beru s sebou, protože si myslím, že v podobné situaci je hodně z nás, ale málokdo o tom mluví a málokdo ukazuje celý ten průběh.

A tak vás tedy vítám u první části mého příběhu, který začíná ve Štědrý den, roku 2024.

Poprvé ve svém životě jsem strávila Vánoce úplně sama. Protože posledních pár let, mé Vánoční svátky vypadaly tak, že jsem najezdila stovky a stovky kilometrů po republice za rodinou, a neměla jsem ze svátků vůbec nic, tedy ne že by strávený čas s rodinou neznamenal nic, ale asi mi rozumíte, bylo to náročné jak energeticky, tak psychicky i časově a do svátků klidu a míru to mělo opravdu daleko.

A protože se myšlenky na změny v mém životě a pohled na můj život, mění už nějaký ten pátek, tak jsem si říkala, že se změnou nebudu čekat na nový rok, nebudu čekat na prvního ledna, ale začnu hned a hlavně, začnu těmi svátky.

Proto jsem se sama sebe zeptala, jak si doopravdy skutečně přeji tyto svátky strávit? Ne jak si myslím, že bych je měla strávit! A odpověď byla jednoznačná – Sama! Sama se sebou, s tím nejcennějším, jediným a nejdůležitějším člověkem, kterého v životě mám, a to jsem já!

A tak jsem se snažila si užívat každého přítomného okamžiku, v klidu, duchem přítomna. A myslím si, že se mi to i dařilo, chvilku zapomenout na okolní svět a prostě jenom být, užívat si zdobení stromečku, ten klid. Telefon dát na režim nerušit. Pouštěla jsem si pohádky, prostě jsem si užívala úžasnou pohodu.

Odpoledne jsem si dala vařit kosti na vývar, protože mi ten den nebylo úplně nejlépe. Myslím si, že to asi známe všichni, když se rozhodneme pro nějakou změnu v životě a řekneme si, že už věci budeme dělat jinak, tak nám naše tělo ukáže ten prostředníček!

Já určitě nebudu tvrdit, že mi nějaký vesmír háže klacky pod nohy, protože jsem přesvědčena, že ten vesmír, o kterém tady všichni básní, jsme my. Takže jediný kdo nám může házet klacky pod nohy jsme my sami.

Jo je to tak, prostě, ten náš vnitřní svět je tak nějak spokojený v tom jak si žijeme, že v případě kdy se rozhodneme pro změnu, nám zatvrzele bude říkat NE! Ale to mu momentálně u mě určitě neprojede, já si udělám vývar a bude mi určitě za pár dní lépe!

Musím říct, že vaření je dost uklidňující činnost. Prostě jste jen vy se svými myšlenkami, a tak nějak si je třídíte. Každopádně vývar se mi fakt povedl.

A já už se vámi pro dnešek loučím, budu se na vás těšit zase zítra. Mimochodem zítra budu balit Vánoční dárky a hodlám se na tom pořádně vyřádit a užít si to, tak si to nenechte utéct.

Mějte se zatím krásně a dobrou noc.”

S láskou Verča.

PS: Celý VLOG z dnešního dne, najdeš už na mém YouTube kanále, zde.