ČAS STRÁVENÝ S RODINOU, co mi došlo?

Dnes (17.1.2025) jsem vyrazila na víkend za rodinkou. Bylo to snad poprvé, co jsem celou sešlost iniciovala a hrozně jsem se na všechny těšila. Těšila jsem se na tu rodinou pohodu, ten klid uvnitř teplého, útulného domu, když je venku mrazivo. Scházíme se většinou všichni u tety, protože žijí v rodinném domku na okraji malé vesničky a v domě je tak nejvíce prostoru pro tolik lidí, včetně mého, ne úplně malého psa 😀

Domek si teta se strejdou mnoho let rekonstruovali a dávali dohromady, a já si pamatuju, že už jako malá jsem je obdivovala a moc se mi líbil jak styl, kterým dům a zahradu zvelebovali, tak i jejich přístup, kdy vše dělali postupně podle toho kolik vždy na co našetřili financí. Většinu si dělali svépomocí a mě se moc líbilo, jak tím žili. Momentálně má teta i mini hospodářství, mají své králíky, slepice a pár oveček na spásání zbytku pozemku.

Večer jsme se všichni sešli a moc příjemně jsme si povídali, s babičkou jsme potom zůstali pár hodin samy a musím říct, že tak hezky a důvěrně jsem se svojí babičkou ještě nemluvila. Loni oslavila 80let a já jsem hrozně vděčná, že ji tu ještě můžeme mít mezi sebou a že se jí až na pár obtíží, které doprovází každé stáří, daří dobře. Je to už jediný žijící prarodič, kterého mám, mnoho jsem se toho od ní v životě naučil a ještě se mám co učit.

V sobotu ráno jsem šla s tetou nakrmit, ten pocit, kdy vstanete, skoro ještě za tmy, venku se pomalu rozednívá, je hrozná zima a mrzne a vy jdete nejdříve nakrmit všechna ta zvířátka, dát jim čistou vodu a až potom se jdete prohřát do tepla domova a udělat si teplou kávu a výbornou snídani. Úžasné, a ta snídaně potom chutnala o moc lépe!

Potom přijela na oběd ještě moje sestřička s přítelem a tak jsme byli ještě o něco kompletnější a já si tuto rodinou sešlost užívala tak moc, jak ještě snad nikdy ne.

Když jsem odjížděla, tak mi teta přibalila domácí vajíčka, nemůžu ani popsat jak obrovskou radost jsem z nich měla a jak vděčná jsem byla. Hlavou se mi honí myšlenky … “Jako vážně? Jsi normální? Máš radost z blbých vajíček?” ANO! Je to tak, mám! Protože v nich už nevidím jen vejce, ale ten dar z toho, že jsou domácí, že mají neskutečnou hodnotu pro mé tělo a jeho zdraví, vidím tam tu lásku, se kterou teta o slepice pečuje, už jen to, že mi je dá, aniž by musela, že na mě myslí.

Dříve jsem čas s rodinou tolik nevnímala, možná jsem ho považovala za samozřejmý a také bylo období v mém životě, kdy jsem žila daleko od rodiny a po stýkání s ní jsem ani nijak netoužila. Ale teď mi došlo, že je to jedna z nejdražších věcí, které v životě máme, scházet se, povídat si, předávat si zkušenosti, dělit se o své názory, společně jíst a bavit se!

Posledních několik týdnů se vnímání věcí a situací v mém každodenním životě tolik mění a já se cítím šťastnější, a když vím, že jsem teprve na začátku té cesty, pomalu se mi vyjasňuje obraz a směr, jakým se bude ubírat!