Už NEVÍME co bychom CHTĚLI!

3.2.2025

Před pár dny bylo venku tak nádherně a teplo, že už jsem měla skoro pocit, že je jaro, což je samozřejmě vzhledem k začátku února blbost, ale každopádně to bylo moc příjemné.

Samozřejmě jsem toho hned využila a vyrazila s Monýskem na nějakou tu prochajdu. Táhne mu na 13let dědkovi, takže už to není co bývalo a musíme vybírat lepší terény a kratší trasy. Narazila jsem na mapě na zajímavé místo jakéhosi “Babího lomu” s naučnou stezkou a studánkou, tak jsme se tam vydali.

Moc pěkné místo, naštěstí jsme potkali asi jen dva lidi 😀 což je vždycky příjemné skóre, když jdete do lesa a chcete mít klid. Musím říct, že cedule o stromech a celou naučnou stezku měli moc pěkně udělanou, včetně všeho mobiliáře a dřevěných soch zvířat, které u nich byly. Určitě se tam, někdy v létě, vrátím.

To bych nebyla já, abych v batůžku neměla nějaké ty sáčečky a podobně, protože co kdyby jsme náhodou po cestě narazili na něco, co se dá sbírat 🙂

Nasbírala jsem si březovou kůru, kterou hodlám sušit a cestou jsme potkali i nádherné borovice, takže jsem si nasbírala i dostatek pryskyřice. Tu teda budu zpracovávat poprvé, ale těším se na to a učitě vám dám potom ohledně toho nějaký update 🙂

Dokonce jsem si natrhala sítinu a březové větvičky, protože se blíží Imbolc a já si letos chci udělat krásný rituál.

Procházku jsme si moc užili oba dva a já jsem se při cestě loukou, kdy na nás celou tu cestu, krásně svítilo sluníčko, zamyslela nad jednou věcí. Zrovna když jsem si říkala, jak je to úžasné a příjemné, cítit ty sluneční paprsky na tváři, jak hřejí a človek má hned lepší náladu, tak mi tak hlavou prolítla myšlenka, jak za pár měsíců bude přes den zase nesnesitelné vedro a budu na dnešek ještě ráda vzpomínat.

A tak si říkám, že často nevíme co bychom vlastně chtěli, neustále poslouchám lidi, jak v zimě nadávají na zimu, v létě na vedro, když neprší, tak na sucho a když leje pár dní v kuse, tak zase na moc vody. Je to opravdu zvláštní, jak někdy nejsme schopni přijmout to, co je a prostě si tu proměnlivost v jednotlivých ročních obdobích užívat a být vděční, za to co je, ne se vztekat a smutnit po tom, co teď zrovna není. Neustále bychom chtěli všechno měnit, včetně počasí.

Ale proč se zbytečně zabývat a nervovat něčím, co nedokážeme ovlivnit, jako je například počasí, proč oproti tomu nevěnovat pozornost tomu, co ovlivnit dokážeme, jako je například to, co si oblečeme, když víme, že je venku takové počasí nebo to, co teď zrovna budeme podnikat, když venku prší, tak si užít ten klid a domácí pohodu. Prostě nechme věci a situace jen tak procházet a být a prostě žijme!